Posledni večeřa? Od bužirováni šil darmožrót rovnó za katr!

Od olomóckéch měšťáku – Nadlábnót se zadara, kemô bê se to nelébilo? Jenomže na to dêcky mosijó bêt dvá. Jeden, co si hodôje a drôhé, keré mô nosi na stul a hosti ho. V tymto připadě se sice nosêlo na stul, ale že bê šlo o dobrovolné hodokvas, to se řict nedá.
Pravda, biblická Posledni večeřa Páně to zrovna nebêla, ale svoje podobenstvi to jistě má. Do lokálô na třidě Svobodê v Olmikô si zavolalê měšťákê. Mělê tam totiž kunčofta, keré sice žral, jak bagón, ale gdêž přêšlo na placeni, tož personál informoval, že nemá prachê. Za 600 tam nadělal ótratê! A tož pochopitelně jenom chleba ze sadlem a s cebôló to nebêl.
Měšťáci teda začalê konat svojô prácô. Přê prokazováni totožnosti dotyčné jenom ustně sdělêl, co je zač, aniž bê ôkázal nejaky papirê. Přê prověřováni bêlo ale zjištěny, že udaje o osobě se nejak neshodôjó s popisem podle fotkê v rejstřikô. To ôž bêlo trochô divny.
Jelikož to zavánělo nečim většim, co šlo nad kompetence měšťáku, odlifrovalê ho na státni polêcajtárňô k provedeni dalšich ukonu. A tam padla klec! Zjistilo se totiž, že darmožrót je ve skôtečnosti sedmadvacetileté delikvent ze severnich Čech, na keryho bêl vêdané zatykač k dodáni do vykonô trestô. A tož si ho tam rovnó aji nechalê. Dófémê, že si aspoň pošmákl, gdêž to bêlo na delši čas naposledê!