Od nás, s povidánim a fotkama od Václav Adamovyho – To só takovy věcê možná né pro každyho vyznamny, ale tak nejak zahřijó ô srdička. Náš známé Václav Adamu z Václavovic, tech bedihošťskéch, nám napsal neco o cestě do Medžugorje…

Každé má tê letni véletê jináč. Negdo k móřô, negdo do hor a negdo třeba na pótni mista. V tymto připadě do bosensko-hercegovinovyho Medžugorje. Gdo má troškô poněti o světě, a nemosi to bêt uplně ‚kostelni typ’, tož asi vi, že se sem jezdi kvulê udajném zjeveni Pannê Marie na začátkô 80. let 20. stoleti. Takže je to jedno z vyznamnéch evropskéch pótnich mist, třeba jak Fatima nebo Mariazell.

Název Medžugrorje má ô nás ekvivalent jako Mezihoří. Tak pomenovanéch dědin je ô nás nekolêk, tož to hneď tak nejak zkracôje vzdálenosti… Ê tak je to do teho bosenskyho Mezihoři neco přes 1 000 kilásku. Jak nám psal Václav Adamu, s manželkó Alenkó pré vubec cestô tym směrem neplánovalê. Že tam vêrážijó se dozvědělê praktickê deň předem, navic tam měl Václav provázet a přê tem tam nigdá nebêl. Vêbavit se ale na cestô v aji tak šibeničnim terminô néni dneska problém pro teho, gdo vi, jak na to!

Jak nám napsal, na cestô se zešla primovni společnosť, v keré bêlo aji hromada mladéch děvčat. A hlavně – hodně se tam mlovilo hanáckê. Nô gdêž vêrazijó na cestê pótnici z Litovle, Cholênê, Lôdeřova, Senice, Seničkê, a tak, nemuže to ani jináč vêpadat.

A abê to bêlo ze fšeckym fšôdê, přimo v Medžugorje, a hlavně pak přê vystupô na horô Križevac, kerá je lemovaná 14 zastavenima křižové cestê, se modlêl ruženec v hanáčtêně. Neco takovyho tam néspiš eště nigdá nebêlo. Pré z teho bêlê ô vêtrženi aji Pražáci a dalši pótnici od nás. Rádi teda o nečem takovym pišem. Jak ôž smê předesilalê, zahřilo nás to ô srdička.

Na fotkê z pótě do Medžugorje se mužete podivat TOŤ.

0