Ze Hvozda (teho na Prostějovskô) – Přêpomenôti styho véroči začátkô 1. světové válkê se těžko dá řict oslava. Pokuď si člověk jenom troškô přêpôsti, že bê v té době muhl žêt, a ze dňa na deň ho poslalê na frontô, tak z teho běhá hôsi kuža aji fčêl. 

Ve středô večir nédřiv bohoslôžbó za válečny oběti a po tym krátkó vzpominkó ô pomnika padléch si ve Hvozdě přêpomnělê smôtny véroči. Do prvni válkê tadê bêlo v drtivé většině nedobrovolně nôcenéch odejit 71 chlapu. Dvacet se jich ôž nigdá nevrátilo. Těžko si to představit. Tak je dobry aspoň ê po tak dlóhé době ôctit fšeckê, keři skončêlê svuj žêvot daleko od domô a od svéch blézkéch.

Řikal starosta Josef Šmidu, že se sice o prvni světové válce dêcky mlovilo, ale málogdo si vzpomněl přê té přiležêtosti na nejakó pietô.

Mša svatá v kaplê svatyho Václava se koná jenom párkrát do roka. Ta středečni teda takê bêla aji přiležêtosťó pro rozlóčeni s dlóholetym správcem bóslavické farnosti P. Josefem Péřovym. Ten po patnácti letech odcházi na jiny pusobiště, ale jistě ho farnici bôdó chodit navštěvovat a aji on slibil, že dêž to bôde možny, tak se negdê ôkáže.

0