Z Přemek (Přemyslovice) – To dá rozôm. Každy maly děcko vi, že do Přemek vlak nejezdi. A nigdá ani nejezdil. A tož gde se tam v sobotô k večerô vzal? Mimořádné spoj s sebó přêvezl pořádné náklad parádnich šlágru.

Ô retro-mozêkálô Vlak do nebe možná nekemô ê slzêčka ôkápla, negdo si zavzpominal… A negdo oboje! Autorské počên mozêkanta, ale takê kameramana a režiséra, Tomáša Zindlerovyho, keré si na jevišťô zahrál takovyho nebeskyho ajznboňáka, k temô fšeckymô eště doprovázi na hósle, spojil přiběh o tenké hranicê mezê bêtim a nebêtim s retrohitama, známéma hlavně co bê swingovéma kóskama… Krom samotnyho autora se ‚na place‘ představilê eště Petra Zindler, Vojtěch Pačák, Ivo Melkus a klavirni doprovod obstaral Richard Mlynář.

Takovy bêlo Podzêmni zetkáni (nejen) senioru v Přemkách. A pozváni od obecniho óřadô rozhodně nebêlo odmitnôty. Po děkovačce bêl čas si eště ê trôchô splknót přê kafičkô, vinkô, čê nečim dobrym na zôb. Nebêlo potřeba teda rozhodně kvaltovat dom a evidentně ani nigdo nespichal. Což bêlo dukazem, že bêlê fšeci spokojeni a negdê přiště zas!

A gdo bê chtěl vědět aspoň podlevá obrázku jaky to bêlo, muže mrknót TOŤ.

0