Z Lošťêc – V Lošťêcách to nevoni jenom tvarglama, ale aji dřevem z řezbářské dilnê svéráznyho mistra Jaroslava Benešovyho. Ten svuj renesančni ohoz neodkládá ani s dlátem v rôce, ani na venkovních pochuzkách. Na Květnó nedělô si nechal požehnat třê novy Velkonočni křiže.

Originálni křiže nesl k oltářô pro požehnáni jôž pojedenásty. Každé rok tak třê aji štêrê, takže za tê leta só to desitkê mistrovských kósku, kery nésó jenom ztvárněnim ôkřižováni, jak bévá, ale mají v sobě eště neco jinyho. Letos se pré vrátil zase k motivô ôkřižované ruže. Dává to podle něho smêsl v tem, že aji Kristus bêl ômôčené ve věkô, kdê je člověk v rozkvětô. Ê dalši dvě podobê Velkonočních křižu maji neco, co vás donôti se aspoň zastavit a popřeméšlet. Na jednym je ôkřižovany srdce, na dalšim jenom Kristova hlava bez těla. Jak mistr řiká, je si jisté, že jôž v momentě, gde poprvni zařeže dlátem do dřeva, tak bôdóci křiž má svyho majitela, keré si pro ňé přêjede do Loštêc třeba aji přes oceán. Ê to se jôž stalo, aji dêž ten dotyčné puvodně ani neměl tôcha, že si pro křiž jede…

Velkonočni křiže samo sebó nésó tym jedinym, co řezbář dělá. Každé rok přêbévaji dalši figurkê do jeho Lošťêckyho betléma, na lošťêcké radnicê visi jeho velká plastika, gde je ztvárněná samotná radnica. Ê tak křiže só pro něho nečim vyjimečny, protože to bere jako svuj ukol. Dovedl ho k temô osobní prožêtek spojené s Velkym pátkem. Jak řiká, křiže sice bêlê a furt aji só zneôžévany jako symbolê věci nehezkéch, jak to bévalo třeba přê válečnéch taženich. On sám si ale přije, abê zustal symbolem ochranê a virê.

0