Tam ocáď, od nás – Stačêlo se na Nové rok mrknót z okna a bêlo po chôti. Ale nêê každé. Aji tak se našlo dosť skalnich, keři si ani v takovym psim počasi nenechalê ôtyct letošni novoročni véstôp na Koséř.

Jôž je to tak némiň Léta Páně. Koséř je posvátná hanácká hora, o tym žádná. A že každé Nové rok sem miřijó pótnici z šêroka daleka, to je známá věc. Ešlê ale k temô mělê nekdê tak hrozny podminkê, to bê si asi jenom tak nekdo nezpomněl. „Mlha jak sviňa, zêma naštěsti nebêla, ale na rozhledně docela fókalo. No a blato, bahno, sajrajt,“ barvitě popisôje okolnosti na střeše Hané naše kamoška Liduna Hyblova, keró žádná slota nezastavila.

Laďa Havelku, co tam ze slatinkovskéma hasičama podával občerstveni to viděl sténě. Čê spiš ani chvilama neviděl. Abê bêlo jasny, vrcholek Koséřa totiž narustl na katastrô Slatinek. Ê dêž stálê s guláškem, pivêskem a tak, kósek od rozhlednê, ztrácela se uplně v mlze. Zoceleném Koséřákum to ale nevadilo. Z 300 litru navařenyho jeleniho guláša teho moc nezbêlo a během dňa se tadê pré muhlo otočêt tak kolem 2 500 lêdi. To muhl bêt spokojené aji zdéši vládce Kosiřan, keré se takê přêšil mezê lêdi jednó za čas podivat. Takê se asi potřeboval po Silvestrô proluftovat a vêprdět!

0