Od prostijovskéch polêcajtu – Néni to pěkny, dêž se z ničeho nic ztrati člověk. Otázka ale je, jak moc bêla dotyčná pani nadšená, dêž ji chlapa našlê. A gdo vi, ešlê o takové variantě vubec věděla…

To se ráno chlap sbali, odende z domô, neřekne ani slovo. A pak se jeden deň nevráti, drôhé deň nevráti… Až to bêlo třê dni, co ho pani neviděla, dala po něm pátrat. Napřeď asi nechtěla dělat devětatřêcetiletá pani z Prostijovska panikô. Nekeři chlapi só takovi.

Z domô pré odešil ve štvrtek ráno. S tym, že ho postrádá, přêšla na polêcajtárňô v nedělô večir. Rozjela se teda pátračka, prověřovalê se jeho známi, ešlê o něm nevijó, brnklê polêcajti aji do špitálu, ešlê se mô neôdělalo nejak šófl a neleži tam, ale nic, furt NIC!

Nakonec ale přece jenom na to káplê. Zavolalê eště na Generálni ředitelstvi vězeňské slôžbê ČR. Gdo vi, muhl se k nečemô nachométnót a skončêt nenadále v jejich péčê. Tam se dozvědělê, že o pohřešovanym vijó. Ten samé deň, co odešil z domô, totiž jel rovnó do vazebni basê v Olmikô, gde nastópil vykon trestô odněti svobodê na třê měsice za dřivjéši protizákonny jednáni. Tož je otázkó, ešlê jeho partnerka vubec věděla, že má nejaké škralóp a jak si to ten chlap představoval, že bê se jako na štvrť rokô zdéchl, pak se zas vrátil dom a nigdo bê si ničeho nefšiml? S takovó bê se bôchêt ze zapečenym pilnikem nedočkal…

0