Z Ôrčêc od hasiču, tech dobrovolnéch – Nekde só ostatkê vcelkô nedávno obnovenó tradicó, jinde se to tahne cely desetileti a nevênechalo se ani jednó. Ten drôhé připad plati aji pro Ôrčêce. V sobotô se tam pude poznov.

V Ôrčêcách dêcky vêrazi na pochuzkô dědinó celá armáda masek. Jak se nám zminil Alois Mlčochu – starosta tamních dobráku, keři tahnó ostatkovy otěže, věčina ostatniku só hasiči, ale přêdávaji se k nim aji další, takže je z teho nakonec dêcky pořádny maškarni procesi.

Aji dêž se letama podoba ostatku měnila, začalo se s tém tadê nejak po drôhé válce a tak se to dožêlo až dneška. Pré se tadê ze začátkô předávalo aji ostatkovy právo, od teho se ale časem ôpôstilo, sténě jak od pochováváni basê, kery k ostatkum takê patři. Podle starostê, a to muže potvrdit každé, kdo to aspoň jednó jako ostatnik né jenom v Ôrčêcách absolvoval, je chozeni po dědině tak náročny, že sêl na pořádáni nejakéch večernich merend jôž fakt nezbévá. To vite. Tam štamprla, tam takê, čapêska bolijó ô samé prdele… Bévalo to pré kdesê tak, že mladi chodilê s ostatkama a staři vêchêstávalê na večir. Fčêl jôž ale hasiču néni tolik, takže bê fšeci mosêlê dělat všecko. A to z objektivnich přičin je praktickê nemožny!

Kdo bêste se ale chtěl přejit mrknót do na ôrčêcky ostatkê, tak se tam vêpravte v sobotô po ránô, vecházi se o deviti od hasičkê a s hodinovó poledni pauzó se chodi tak nejak do štêr odpoledňa.

0