Z Litovle – Je to legenda, na keró se jenom tak nezapominá. Pokaváď bê se mělo sótěžêt o to, gdo névic proslavil Litovel, pak bê néspiš vedle pivêska a gramofónu figuroval aji Gustav Frištenské.

Sice to nebêl rodilé Hanák, narodil se 11.5.1879 v Kamhajkô ô Kolina, ale v Litovlê prožêl většinô svyho žêvota. Asi nebôde nikemô divny, že ho sem přêvedlo v rokô 1906 zápaseni. Jak nám řikala jeho praneteř Zdeňka Frištenská, kerá je ředitelkó litovelskyho muzea, nebêla tenkrát ani televiza ani internet, a tož řecko-řimsky zápaseni bêla velká společenská ôdálosť. Chlapi chodilê kvulêvá zápaseni a robê spiš asi kvulêvá zápasnikum…

Ale abêhmê to ôvedlê na pravó mirô. Gustav Frištenské tenkrát pochopitelně zas fšeckê přepral a pugét ruži mô přênesla mladinká dcera prvniho sládka litovelskyho pivovarô Miroslava Ellederova. Bêla to na prvni dobró láska, jak trám. Za dvě leta se vzalê a vêdrželo jim to skoro štêrêcet let!

Během sportovni kariérê ve 2 000 amatérskéch zápasech nenašil přemožêtela, dalšich 8 000 zápasu pak absolvoval jako profik. Eště v 50 letech v rokô 1929 bêl mistrem Evropê. Slavňéšiho zápasnika bêste ô nás asi těžko hledalê.

V sókromi ale nebêl Gustav Frištenské žádná ‚mlátička’, jak bê se dneska řeklo. Od Zdeňkê Frištenské vime, že to bêl skôtečně hodné člověk. Co bê dobová celebrita sice movité, ve 30. letech vlastnil jedno ze třech aut, kery se po Litovlê prohánělê, ale takê se dokázal rozdělêt. Ve 20. letech si s bratrem propachtovalê statek v Lôžêcách ô Šternberka. Pro zaměstnance postavilê nekolêk dvojdomku, školô, v sósednich Babicách pak školô, školkô a kulturák.

Miroslava a Gustav bêlê bezdětni, ale s radosťó k nim jezdilê na prázdninê děcka jejich sórozencu. Rodina vubec bêla pro Frištensky to prvni ê posledni. Fšeci mělê ô nich dveřê otevřeny.

Na svó dobrotô ale během drôhé válkê slavné zápasnik ale aji doplatil. Rodinám s děckama v Litovlê a okoli, kery existenčně válka postihla, posilal balikê s jidlem, zprostředkovaně jim takê dával penize. Negdo to ale prozradil a ke koncô válkê tak strávil Gustav 11 měsicu ve vězeni, gde zhôbl o 36 kilu. V rokô 1947 mô pak ômřela maželka Miroslava, s čimž se ôž nigdá nevêrovnal.

Třêkrát takê přêšil o zmiňované statek v Lôžêcách. Poprvni mô ho zabralê Němci, podrôhy Rusi, protože si mêslêlê, že je to neměcké majetek. Po válce si vzal ô bankê uvěrê, abê to znovô rozjel, ale pak o hospodářstvi přêšil definitivně znárodněnim. Dlôh bance ale mosêl zaplatit, ê gdêž mô fšecko zebralê. Nakonec měl přêjit aji o střechô nad hlavó. Barák mô chtělê vzit, že je pro jednyho moc velké. Naštěsti se podařêlo v rodině najit nekeho bez vlastniho bévánii, kerymô se to muhlo prodat. A to bêlê právě rodiči Zdeňkê Frištenské, keři tó dobó žêlê ve Slavkově ô Brna.

Slavné borec ale nakonec nedostal vêměřené ani duchod, pozďéš mô přêznalê asi 450 kaček měsičně. Žêl ze splátek za svuj dum a bêl nôcené rozprodávat aji zlato z mistrovskyho zápasnickyho pásô. V rokô 1956 si ale na něho přece jenom vzpomnělê, gdêž se stal Zaslóžêlym mistrem sportô. Podle Zdeňkê Frištenské to bêlo ale jediny oceněni, keryho se mô v tymto směrô za žêvota dostalo. O rok pozďéš, 4. dubna 1957, v Litovlê ômirá. A tam je ê pochované.

Na takové žêvot mosi mět člověk fakt sêlô, jak Frištenské…!

Na fotkê z expozice Gustava Frištenskyho v litovelskym muzeô se mužete mrknót TOŤ, historicky obrázkê pod článkem nám poskêtl Spolek Gustava Frištenskyho z Litovle.

0