Od Tondê Bartošikovyho s fotkama od Jurê Vosêčkê a videem od Pavla Surmovyho – Bévala to sranda. Ale to vidimê až fčêlka s odstupem časô. Asi bê bêlo zbêtečny nejak tutlat to, že o Partyzánské samopal smê gdêsê sótěžêlê ze sténym zápalem, jak přê jinéch akcich děcka dneska.

V sobotô znovô ožêlê dobê Partyzánskéch samopalu na základně DDM Orion Haná v Kladkách-Bělé. A bêla to sótěž né jenom pro děcka, ale aji pro stary blbce, keři se muhlê náležêtě vêřádit a zavzpominat na stary časê. Přê tym eště honit machrê před svéma děckama, co fšecko zvládnó. Ale o tym ôž nám piše sám Tonda Bartošiku, titulem sódruh major. Zároveň to mladé generacê nabidlo aji poôčeni o tym, že neexistôjó jenom kvérê, kery maji v počitačô ve střilečkách a pro náležêté branné vycvik je potřeba aji neco vic, než čôčet cely dně do monitórô. Tož si počtite, ať takê vite…

V sobotu 16. května 2015 se sešlo na 70 soudruhů, soudružek, pionýrů, ale i vojáků ČSLA a dalších podivných postaviček na jedinečné retro akci pořádané DDM ORION Němčice nad Hanou s názvem Partyzánský samopal. Trať začínala na táborové základně DDM na Kladkách – Bělé a byla dlouhá cca 5km. Celkem 21 soutěžních týmů prošlo příjemnou trať, kde si mohli hlavně dospěláci zavzpomínat, jaké to bylo, když oni byli děti a svým ratolestem předvést jak správně vést polní telefon, oblékat ochranné pomůcky proti chemickému poplachu včetně plynové masky, zaházet si granátem a další. Nedílnou součástí byl také politickokulturní dobový test. Po absolvování 9 stanovišť, na kterých je kontrolovali příslušníci ČSLA, zdravotních a milicionářských složek, se účastníci dostali do cíle Partyzánského samopalu, který se ukrýval na pile v Ludmírově jež slouží také jako soukromé muzeum, neboť se právě zde nacházela sovětská spojařská základna. Zde byli všichni řádně uvítáni štábem v podobě soudruha majora, soudruha milicionáře, soudruha sovětského vojáka (nebo zapomenutého partyzána) a soudružky dělnice. Všichni účastníci obdrželi žlutou sodovku a tatranku a po vyhlášení výsledků také čestné uznání a jedinečnou příručku mladého partyzána. Pro všechny účastníky byl připraven také za mírný poplatek vojenský buřtguláš podávaný z pravé vojenské mobilní kuchyně. Pro zájemce byla možnost projížďky automobilem UAZ, kterou téměř všichni využili. Samozřejmě nemohl chybět ani slavnostní projev členů štábu, kteří tak také poděkovali všem účastníkům branně nebraného branného závodu, ve kterém vyhráli úplně všichni a který se s velkou pravděpodobností bude na rok opakovat, neboť si to všichni soudruzi a soudružky přáli. A to nás, pořadatele a organizátory nesmírně těší a žene nás to vpřed, vstříc cílům a závazkům do další údernické pětiletky.

Za organizátory s. mjr. Tonda Bartošík

0