Od prostijovskéch sokolu, co bêlê v Helskinách – Kôs cestê na sever se vêdalê aji sokoli ze Sokolské žôpê prostijovské. Ôjelê před středoevropskéma tropama si trochô zacvičêt na 15. Světovó gymnaestrádô.

O připravách na tôto akcô smê psalê ôž gdêsê v dôbnô. Šak si to mužete přečist toť. To mělê sokoli z Prostijovska zecvičnó s dalšima cvičencama v Němčêcách. Kolem polovinê červenca nastal ten doopravdicé čas balêt kufrê a frčet do Finska předvist, co se naôčêlê. Zápiskê z celyho véletô převedla do pismenek znovô Božena Jiřičkova. Protože sami smê tam nebêlê a nic o tem nevimê, předávámê ji slovo.

DOMA Z HELSINEK

 V sobotu 18.července 2015 skončila v Helsinkách 15. Světová gymnaestráda (15th WG). My, sokolové z Prostějovské župy, jsme se vrátili svým nočním letadlem č. 2 do Prahy, přežili zbytek noci a v neděli v dopoledních hodinách složili kufry ve svých domovech. Šťastnější, které nečekaly pracovní povinnosti, mohli využít neděli k dospání.

 Kolem 50 států

Hemžení všech různých národů bylo nejvíce vidět v obřím centru Messukesus, kde probíhala pódiová vystoupení a kde jsme obědvali. Temperamentní mládež skandovala své pokřiky, jiné skupiny zpívaly, členové výprav se svolávali, jedni se hrnuli tam, jiní ven. Byla to pestrá vřava, zněly všechny světové jazyky, lidé všech barev pleti, všech věkových kategorií a všech možných barev oblečení. Překvapivé bylo, kolik přijelo dětí a kolik tam bylo matek s nemluvňaty v náručí. Zpočátku nám starším z toho hluku hučelo v hlavě, ale postupně začal převládat pocit, že všichni jsou veselí a k sobě milí, a že je ta atmosféra vlastně prima! Brzy jsme zapomněli na hrůzy, které denně vidíme v TV. Na světě je krásně! Důležitá poznámka, převládají ženy, stejně jako u nás v Sokole. Z ČR nepřijely žádné děti.

 Finské zvláštnosti

Naše skupina byla ubytována ve škole E01 (škola se finsky řekne koulu). První překvapení bylo, že jsme měli na svých karimatkách ležet pod těžkým naskládaným nábytkem s kovovýma nohama. Báli jsme se úrazu, proto jsme část vybavení přestěhovali na chodbu. Další požadavek byl, aby byly karimatky 70 cm od sebe. V malém prostoru to nebylo možné. Něco jsme domluvili a omluvili, něco respektovat nešlo. Klukům odmítli v 9 hodin dopoledne prodat pivo v plechovce, ostatní alkohol se v supermarketech neprodává vůbec. Důsledně se třídí odpad, ale dělení podle druhů jsme zpočátku nepochopili a tak jsme v tomto směru ve škole asi nezanechali dobrý dojem. Sledovali jsme, že v oblasti Espoo, kde se nacházela naše škola, bylo neobvykle málo aut. Na autobusy místní mávají svými předplacenými kartami, aby jim řidiči zastavili. Veškeré nápisy jsou výhradně finsky, druhým jazykem je švédština. Na angličtinu však reagují úplně všichni, které jsme požádali o pomoc, včetně velmi milé kuchařky, která připravovala naše snídaně.

 Zahájení

V neděli 12. července se sešly všechny výpravy na slavném olympijském stadionu. Státy byly seřazeny podle abecedy, proto jsme byli mezi prvními. Kráčeli jsme ve svých puntíkovaných bundách, obešli stadion a usadili se v přiděleném sektoru. Nástup států na plochu stadionu, jak to bývá na olympiádách, nebyl. V programu vystoupilo 4000 Finů, animátoři pro nás zorganizovali společný tanec, který jsme prováděli přímo na tribunách. Mexické vlny byly také, leda my Češi se chytáme trochu pozdě.

Pódiové skladby

V komplexu Messukesus je několik hal, které jsou pojmenovány po městech, v nichž WG už byla. Během týdne jsme měli možnost vidět řadu pódiových vystoupení. Protože se naše skupina 17 lidí neudržela pohromadě, viděli jsme každý něco jiného a mohli si vyměňovat své postřehy. Úžasní byli Japonci, kteří měli řadu vystoupení špičkových gymnastů, nevídané režijní nápady a také taneční vystoupení žen střední a nejstarší generace. Jeden choreograf sehnal muže všech národů, jen tak v civilu a v džínách a předvedl s nimi parádní diskotanec. I takový kousek může vehnat slzy do očí! Finové si pódiovku narežírovali jako pohádku, aby mohli zapojit děti. Netušili jsme, jací gymnasté jsou Portugalci. Němci uchvátili akrobacií za použití neobvyklého nářadí ze dřeva. Belgičané vynikli nejen na pódiu, ale také jako perfektně sehraní fanoušci.Já sem si psala do notýsku všechna vystoupení žen seniorek, a tak mám zapsánu finskou Věrnou gardu, norskou atd. My, Češi, jsme tam měli skladbu Vivat academica, kterou cvičili zástupci Karlovy university a Palackého university. Mezi ostatními se vůbec neztratili, a proto jsme fandili z plných plic. Většina skladeb byla v rytmu moderního rocku nebo popu, ale objevil se i Borodin (Japonky) a Vivaldi (Kanaďané). Každý z nás 17 prostějovských by své dojmy popsal jinak a určitě lépe než já. Mám však v sešitku i popis cvičení pro děti s gymbaly a karimatkami. Už v září to zkusíme, děcka se mohou těšit! Bylo nám vysvětleno, že WG je trochu gymnastika a trochu estráda. Proto jsou často kostýmy a líčení jako v divadle, vše je pestré, je plno lesku a používají se rekvizity.

 Hromadné skladby na stadionu Sonera

Naše skladba Generations Together přišla poprvé na řadu až ve středu, proto jsme mohli sledovat v úterý skoro celý odpolední program. Usoudili jsme, že Dánové bloudí mezi značkami jako na sletu v Praze, potom jsme viděli Brity a Švýcary. Těch cvičilo 1200, celí v černém a s kroužky ve žluté, červené a modré barvě v rukou. Během skladby roztáhli kroužky do válcových rourek, které připomínaly natáčky na vlasy, a s nimi prováděli další kumšty. Shodli jsme se, že toto vystoupení bylo nejlepší ze všech! Ve velkém se předvedli Němci. Zaplnili celou plochu. Měli tam mladé gymnasty-akrobaty, ženy v růžových toaletách až po zem, jedna skupina cvičila s bedničkami, druhá s paličkami a gymbaly. Německá Věrná garda nosila po ploše veliká červená srdce. Norská Věrná garda (Woman Veterans) vlála se svými modrými sukněmi stejně jako my na minulých sletech. ČASPV cvičila ve středu před námi, proto jsme měli povinnost fandit na tribuně, což jsme dodrželi. Naše skladba Generations Together přišla na řadu jako poslední. Protože jsme nastupovali prakticky bez zkoušky, nevyhnuli jsme se nepřesnostem při přechodech do jiných útvarů. Měli jsme na paměti doporučení autorek Helenky Peerové a Aničky Jurčíčkové, že si máme cvičení užít. Na tribuně už moc diváků nebylo, tak jsme si skladbu opravdu užívali. I ve čtvrtek jsme cvičili poslední a tentokrát už nám to šlo báječně! Bylo příjemných 20 stupňů, žádné slunce do očí a pod nohama měkká umělá tráva. Vychutnali jsme si běh kolem závěrečné pyramidy a úprk ze stadionu. Žádné vystoupení totiž nemělo organizovaný odchod z plochy, jak jsme zvyklí ze sletů. V pátek to bylo ještě lepší, po nás cvičili Němci se svými dvěma skladbami, a proto byla tribuna plná diváků. Velikou radost nám udělali Slováci, kteří nás povzbuzovali ze všech nejvíce. Však nám měli co oplácet! Jejich ženy ve fialovém cvičily již v úterý skladbu, kterou známe ze sletu, a kterou vybrousily k dokonalosti.

 Počasí a příroda

Po celý týden bylo příjemných 20 stupňů, ráno ještě méně, několik přeháněk nás donutilo použít pláštěnky. Žádný déšť však netrval dlouho a to ani liják, který se spustil v pátek ráno, a který nás vyděsil. Když se vyjasnilo a pálilo sluníčko, odložili jsme i své puntíkované bundy a dlouhé kalhoty. Hlavně na naše vystoupení jsme měli pokaždé hezky, zmokli jsme až při odjezdu na letiště a to jenom trochu. Když déšť zesílil, byli jsme už pod střechou. Vlivem takového klimatu je příroda v Espoo svěží a zelená. Hustotu zeleně a svěží čisťounké a dokonale posečené louky jsme obdivovali kdykoli při cestě k autobusu nebo nazpět do školy. Zhluboka jsme dýchali svěží vzduch, svědčící o blízkosti moře. V okolí naší školy byly bytové domy, vilky v zahrádkách, síť cyklostezek, nějaké firemní budovy a supermarket. Přesto se mezi tím proháněli králíci, hejna divokých kachen a vran. V blízkosti moře potom rackové, kteří létali během cvičení i nad stadionem Sonera. Racků bylo až příliš a zblízka nejsou nijak příjemní.

Slavnostní ukončení WG

Opět jsme se shromáždili na stadionu Sonera ve svých sektorech. Stejně jako při zahájení zněly v angličtině projevy organizátorů a hostů. My jsme se však nacházeli mimo umístěné reproduktory a tak jsme ničemu nerozuměli. Na velkoplošné obrazovce se text promítal ve španělštině, podle níž se dalo něco odhadnout. Organizátoři dali pro závěr dohromady jednoduchou skladbu, k níž přizvali i cvičence z dalších států. Měli v rukou barevné čtverce, které obraceli. Na skladbě bylo vidět, že byla šita horkou jehlou. Na úplný konec vystoupily finské ženy v bílém. Šly dolů vlajky. Předávala se vlajka gymnaestrády organizátorům té příští. Bude to rakouský Dornbirn. Je to relativně blízko, tak co, pojedeme?

Božena Jiříčková, Sokol 1, Prostějov

0