Z Prostijova a od nás – Letama si člověk tak nejak porovná věcê v hlavě. Dêž konči školô, přisahá, že ôž bê se tam nigdá nevrátil, nekeři só rádi aji za to, že se ôž nebôdó mosêt nigdá vidět ze svéma spolôžákama. Nô ale – fšeckyho do časô…

Takové sraz po letech muže přênyst aji hromadô překvapeni, nekeři se ôž ani nepoznaji, nekeři pro změnô v žêvotě zakotvijó uplně jinde, než bê gdê sami čekalê, natož jeho bévali spolôbojovnici ve školnich lavicách.

V maturitnim ročnikô 1958 končêlê na prostijovské ‚Akádě‘ (obchodni akadémija, pozďéš ekonomka a fčêl zas postarô) dvě třidê. ‚Áčko’, kery bêlo tenkrá smišeny (‚béčko‘ bêlê samê děvčata), si dávalo scuka dêcky co pět let. V posledni době se ale rozhodlê intervalê rozpulêt, protože, jak sami řikaji, leta přêbévaji a gdo vi, jak dlóho se tak eště bôdó potkávat.

Naposledê mělê sraz před třema letama a ôž fčêl só domloveni, že se zas zendó přê véročni šedesátce, teda v rokô 2018, gdê ôteče od jejich maturitê rovnéch 60 let. Letos si dalê dostaveničko 22. řijna v prostijovskéch Láznich, teda skoro naproti školê. Pro nekery to znamenalo cestô aji přes pul republikê, ale rozhodně jim to stálo za to.

Gdêsê běžny vic, jak třêcetihlavy třidê, bê dneska muhlê školê ôž jenom závidět. Z tech, co se scházijó pravidelně, jich dorazêlo 18, dalšich 5 se ale ôž nigdá nedočkaji ani na přištich srazech… Pani Dagmar (Dája) Pšeničkova z Plzně nám poskêtla pár fotek na keréch je vidět, že ôž to rozhodně nésó žádni puberťáci po maturitě, ale na mladickym elánô jim nic neôbêlo… Šak se podivéte TOŤ.

0