Stovka, jaky só to leta? Pani Popelkova dneska slavi trojciferny kôlatinê!
Z Ponikve – Pani Marii Popelkové bêste stovkô rozhodně nehádalê. Čôpr ‚osmdesátnicê‘ ôž ale nohê moc neslóžijó a dêž ji před třema letama začalo haprovat srdičko, vzala si jô cera dom do Ponikve. Jináč rodačka z Rakové prožêla žêvot v Rakuvce.
O Marii Popelkové plati stoprocentně to pořekadlo, že kemô se předčasně zvoni, má dlóhé žêvot před sebó. Narodila se 17. června 1916, teda v pulce prvni válkê. Ve dvóch letech zároveň ze svym tatinkem onemocněla španělské skřipkó, kerá v letech 1918 – 1920 zpusobila světovó epidémijô. Zatimco ji dochtor nedával oproti tatinkovi žádnó náděj, tatinek na jeji následkê ômřel 12 let pozďéš a ona dneska slavi rovnó stovkô…
Poprvni smê se s pani Popelkovó potkalê před 14 letama. To eště pro jinši novinê smê psalê článek o jejim vêšéváni. A to jô bavi do dneška. Jeji néblêžši nám s usměvem na ňô žalovalê, že ji pomalô nestačijó zhánět předtiskê na vêšéváni prostiráni ‚pod budik‘ nebo ‚pod kafé’.
Vêšéváni jô ale drži až ‚poslednich pár let’. Dřiv na nic takovyho neměla časô. Dêž nám ôkázala knihô ze statistikó napečenyho côkrovi a dortu, tož bê teho bêlo za tê leta tak na kamión. Od mala mosêla bêt v hospodářstvi, protože tatinek po té skřipce ôž zvostalê ležet, tož mosêlê fšeckô prácô zastat s bratrem. Bêlo to dřinê a dřinê, ale dneska na to vzpominá v dobrym.
V připadě pani Popelkové se asi nedá najit nejaké návod na dožêti se stovkê. Ê dêž zrovna na ružách ôstlany nebêlo a zažêla aji hromadô smôtnyho, furt je srandistka a povzpominala na dovijaky šprťóchlata, kery v žêvotě zažêla nebo aji sama vêváděla. Na jidlo vêbiravá néni, hlavně, abê teho bêlo, aji štamprlêčkô vaječnyho koňákô na stoleté připitek si s nama dala. A na keró dobô vzpominá v nélepšim? Dêcky se dělê dobry ê špatny věcê, a tož je brat žêvot takové, jaké je a co přênáši.
Posedělê smê, povêkládalê, na fotkê se mužete podivat TOŤ, a zbévá eště nejaká ta gratulaca. Věcê, kery pokládá za duležêty mladé člověk, vidi letama pak trochô jináč, ale přánim fšeckyho nélepšiho, hodně zdravi a Božiho požehnáni se nigdá nic nezkazi.