Od prostijovskéch polêcajtu – Nestávaji se takovy věcê často. Střelêt neco ôž jednó zastřelenyho – to přênde možná jako ftákovina. Ale né fšeckê slova je potřeba dêcky chápat v jejich základnim vyznamô…

To se asi pětaštêrêcetileté nimród v Němčêcách nad Hanó divil. Dêž přêšil v pátek ráno pod přésêněk, nenašil tam, co hledal. A s klidem dôše muhl vêlóčêt vlči mhô. Tech osm střelenéch zajóchu, puvodně pověšenéch eště deň před tym na trámô, tam teda v žádnym připadkô nebêlo.

Nezmiňôje polêcejni mlôvči Tereza Neubauerova, ešlê mělê bêt na smetaně, jako silvestrovská, připadně novoročni delikatesa, čê měl s něma majitel jinši gastronomicky záměrê. Každopádně bêlo asi aktuálně pozměnit jidelni listek.

Věc šak je taková, že zatim neznámé ‚gdosê‘ přelezl zidkô ô barákô, pověšenó divočêno posbiral a zase šil. Pokaváď bê je chtěl střelêt, tož aktuálni tržni cena je 4 kila za kôs, celkem bê muhl zinkasovat 3 200 kaček. Tož dobré počên do novyho rokô…

Fotkô smê si pučêlê jenom pro ilustracô, abê každé věděl, jak vêpadá střelené zajic.

0