Z lázni, tech Priessnitzovéch – Dêž se řekne lázně, každé hned poméšli na volňéši mravê a zahálčêvé žêvot. Ale nemosi to tak bêt uplně. Záleži na tym, jak si svuj zdravotni pobêt vezmete k srcô.

Ono ê dêž se vzyvá odkaz Vincenca Priessnitza, málokeré z dnešnich lázeňskéch hostu bê se asi chtěl ozdravovat pod jeho vedenim. Sám bêl sênek nevzdělané, čteni a psani mô dělalo potiže, ale na ozdravováni bêl machr. Ê dêž odborná dochtorská veřejnosť na něho furt plôla, že léči bez patřičnyho glétô. Vêrustal ale na chalôpě, ledasčeho si fšiml a přêôčel v okolni přirodě, a dêž přêšlo na medikacô, tož krom léčebnéch procedur mosêlê pacóši třeba chodit na seno nebo v zêmě odhrnovat snih. Léčêl aji prácó.

To fčêl si vás v lázňách héčkajó, a dokonca po masážê vás aji na pivo pošló, protože pré je to po takové proceduře to nélepši. A tož tô bê muhlê předepisovat aji vickrát denně. Ale nenechte se chlapi obalamutit tém, dêž se vám do zdravotnickyho zařizeni nechce, že vám naslêbôjó mlady a šêkovny sestřêčkê. Je to kec. Teda né, že bê tadê takê nebêlê. Ale co bê pak dělalê s tema nemladéma a nešêkovnéma? Skovávalê bê je negde za plentô, abê fókalê do šlaušku a dělalê vám bôblênkê ve vaně přê perlêčkové kópelê? Blbosť! Je ale fakt, že čim je člověk starši, tym tech mladéch a šêkovnéch tak nejak přêbévá. Těžko řict proč. Ale každopádně pani lázeňsky tadêk rozhodně nemaji žádny leháro. Je to pěkná makačka s nama pacóchama a patři jim jedině obdiv a ôznáni.

Priessnitzovi se řikalo vodni dochtor. Ovšem ale abê nevznikla nejaká mélka. Néni toť léčêvá voda, ale voda, kerá léči. Prameně, keréch je tadê kolem vic, jak stovka, sice produkôjó obêčénskó ‚kohótkovicô’, ale správnó aplikacó mácháni se v té stôdené pramenité vodě pak vznikaji fšeckê tê léčebny kózla. Pár takovéch prameňu sem si obešil, z nekeréch tymto časem neteče ani kapka, ale tê dalši, přê hópáni po okolnich krbálech, só přijemnym osvěženim.

Sotva sem semka dorazêl, tož sem vêhližel na proťéši kopec. Až po podrobnym zkómáni map sem zjistil, že se temô řiká Křižové vrch a kósek dál je eště rozhledna Zlaté Chlôm. A dêž se řekne rozhledna, tož to se hneď kriv vaři a nebêlo zbêti, než tam vêrazêt. Bêla to přes Křižové vrch na Zlaté Chlôm póť strastiplná, ono stópák cca 100 véškovéch metru na kilometr néni žádná prdel, ale nakone sem vêběhl, nô – vêběhl, aji na 26 metru vêsokó rozhledňô a bêla to paráda. Lahváča Plzně za 40 kaček sem si ale nedal, přêšla vhod petka s vodó, ale fšecko to trmáceni stálo za to. Ê dêž zešup dule a pak zas stópák navrch do lázni bêlê eště přede mnó. Dorazêl sem ale šťastně ve stanovenym limitô.

TOŤ se mužete podivat na pár fotek z méch dalšich vyprav a já se vám zas časem ozvô.

0