Od prostijovskéch měšťáku – Tak nejak přêšlo tatovi smôtno po svym potomkovi. A jak se řiká, kriv, to néni voda, a dêž to člověka přepadne, nedá se nic dělat. Prostě mosi jit, ať se dije, co se dije!

A na tatô přêšlo teskno tak nejak cestó z hospodê. Asi ho chlapi od stolô dřiv nechtělê pôstit. To tak negdê bévá. Ale pak přece jenom se eště obětoval a misto teho jit nékrači cestó dom, vzal to přes špitál, gde mô maródi děcko.

Co na tem, že bêlo kolem pulnocê. Dřiv to nevêšlo, ale dêž tam přêšil, nejak ztratil orientacô v terénô, motal se po vstupni halê a nemuhl najit správnó cestô na děcky. Proto bêlê povolani měšťáci, abê mô pomuhlê s tó patálijó. Ale nedopadlo, to, jak bê si tata asi představoval. Strážnici mô doporôčêlê, ať se de napřeď pořádně vêchrápat a zastavi se, až bôde střizlêvé a navic pokaváď možny – v denni době. A tož to pré tak nejak pobral a vêdal se ke dveřám.

0