Od nás – A tož co bêchmê se, mê Hanáci, nevêdalê do Prahê! Sténě je to tam samé přêvandrovalec, tak se tam člověk citi skoro jak mezê svéma. To jenom ti Pražáci si mêslijó, že só tam doma.

Uplně jenom tak člověk bezelstně pichne prstem do kalendářa a že si vêjede do té matičkê stověžaté. A zrovna to ale vêšlo na 21. srpna. A fšeci vimê, že to bêlê před 46 letama takovy tê ôdálosti… Nô bez jakéchkoliv postrannich ómêslu si to tak valimê po Václavákô a najednó velká stejč (jako stage). Mlovil tam takové vlasaté, pôpkaté, néspiš staré hašišák, keré z teho nevêrustl, a že pré určitě je fšeckém jasny, co se chêstá. Nám to jasny nebêlo, vědělê smê prd, akorát smê si to mastilê s děckama na zmrzkô. Situaca se ale zásadně změnila v okamžikô, dêž vêtróbil, že maji zrovna hrát Plastici. Teda jako Plastic Peoples of the Universe. V tem se po pódiô začalê poflakovat známy postavičkê a bêlo vêmalovany. Žádná zmrzlêna, Plastici bôdó! Děcka se napřed těšêlê, protože nevědělê, do čeho lezó, pak trochô protahlê ksichtê, dêž slêšelê, co leze z repráku, ale co s nama staréma muhlê dělat?

Akorát to troškô nevhodně pantáta mlovič s Václavem Marhólovym zpolitizovalê, ale takovy ôž só lêdi. A tak aniž bê se člověk nadál, vêskêtl se na Plastikách. Přesto fšecko, co organizačně takové vélet s potomkama obnáši, šak vite, to bêla taková odměna pro nás.

0