Tak trochô kalamita, to se v zêmě stává. A ê dêž je to dêcky čára přes rozpočet, tož s tym nenadělámê nic, to je žêvot! A naopak bôďmê rádi, že jaro-lito-podzêm-zêma eště fungôjó a aspoň na neco je spoleh.

O to vic mě štvó hlópy pindê na dovijakéch fejzbukách a tak, jak zase snih sêlničáře zaskočêl. Sám sem ve štvrtek ráno, hneď po páté hodině, mosêl vêjiždět a pral sem se s tym jak Franta Kódelku z STS Chvojkovice-Brod. Snih se valêl, až hruza, a ê dêž sem cestó potkal dvě cestářsky auta, na sêlnice to zas tak moc vidět nebêlo. Vzhledem k počasi ani nemuhlo. Ale tak to prostě občas chodi. Jenomže očekávat, že sice přes noc napadne snihô po prdel, ovšem sêlničáři bôdó stát v pozorô rovnó před vratama garáže, to je pěkná pitomosť a spiš jenom takovy blby kecê tech, co chcó bêt vtipni a zajimavi. A přê tem só spiš trapni. Ono se nélip radi a kritizôje tem, co to nemaji na starosti…

Neco bê ale lêdi pro lepši ježděni ôdělat muhlê. Moc nechápô totiž, co je to za pitomy nápadê odhrabané snih od barákô házet na sêlnicô. Dêž se pak do teho vjede, tož to zrovna moc přijemny néni, spiš je to trochô o držkô. Ale kecê o zaskočenéch sêlničářich, tê bê šlê každymô. Tê nic nestojijó…

0