Z Čôjina – Od státniho svátkô 28. řijna sice ôž chvilka ôtekla, přece jenom ale ôdálosť z Čojina stoji za to, abêhmê se k véroči vznikô Československa vrátilê. Tento deň totiž bévá spojené aji s přêpomenôtim padléch z 1. světové válkê.

Jak ôž smê psalê v případě Žárovic, Velká válka se nevêhnôla ani malém dědinkám, mezê kery se Čojin na Konickô rozhodně muže počitat. Pomnik padlém tadê bêl postavené ôž v rokô 1930 (opravené 2014), fčêlka ale přêšil čôjinské pismák a učitel na konickym gymplô Jaroslav Nedbalu s mêšlenkó k ménum na pomnikô doplnit aji označenim domu, gde se padli vojáci buď narodilê nebo aspoň nejaké čas žêlê. A to bêlo spojeny právě s oslavama 28. řijna.

Sténak, jak v hromadě jinšich mist, se v sobotô 27. řijna zešlê lêdi k sázeni véročni lêpê. Počasí sice bêlo pod psa, ale aji tak se jich v Čojině potkalo na 80. V areálô Nad Nádornicó vêsadilê Lêpô republikê, ta je v dědině mimochodem ôž drôhá, první se sázela v rokô 1968 na autobusové točně ô nádraži. Pak se vêdal lampijóňák na neobvêkló trasô.

Jak nám Jaroslav Nedbalu napsal, nápad dostal v záři. Nédřiv ale obešil fšeckê sóčasny majitele dotyčnéch staveni, ešlê s křižkem pod oknama sóhlasijó. Né fšôdê takê zvostal bévat dodneška negdo z rodinê, nekery famelêje se z Čôjina vêtratilê uplně. Temô ale předcházelo, že on sám spolôpracôje ze Spolkem pro vojenská pietní místa a jako odměnô mô člen spolkô Arno Glaser vêhledal informace o jednotkách, připadně mistech, gde vojáci ôvedeni na pomnikô padlê. Pak se rozběhla další pátračka po matrikách a archách ze sčitáni obyvatel. Podařêlo se dohledat aji konkrétni domê, gde padli vojáci žêlê.

O nekeréch se zjistilo vic, ô jinéch zvostalo jenom ô základnich informaci. V nekeréch připadech néni uplně jasny pro shodô jmen, ke kemô daná informaca patři. Tyká se to konkrétně ména Josef Matonoha. Šlo o dva bratrance, keři se narodilê ve sténym rokô v rozmezi dvóch měsicu, ve válce pak zase během třech měsicu obá padlê. O třetim Josefô Matonohovi se naopak nepodařêlo zjistit vubec nic, akorát podle jednyho udaja ze sčitaciho archô po něm zvostala vdova s 9 děckama. Ale aji tak de rozhodně o počên, keré si zaslóži pozornost a oceněni.

Celkem dvacitka křižku po celym Čojině přêpominá, že pod ménama na pomnikô só skôtečni lêdi, keři v tym kerym staveni strávilê aspoň kôs života. Bêlo bê teho na povidáni eště hodně. Třeba o praporčikô Františkô Sedláčkovi, keré padl hneď na začátkô válkê a jeho tatinek – tehdéši čôjinské učitel – se ôž nigdá z takové ztrátê nevzpamatoval. Nebo o tym, jak se zastupôjici řidici učitel Bohuslav Mrákava zprávô o vznikô republikê dozvěděl 29. řijna v Přemeslovicách, odkáď se hneď vêpravil do Konice, gde se ôž slavilo. Ze zprávó pak dorazêl až po pulnocê do čôjinské hospodê. Holt – velky dějinê se nevêhébaji ani tem némenšim mistum. A dá se jednoznačně řict, že na počet obyvatel, co do počtô padléch, zasáhla Velká válka Čôjin opravdô vyznamně.

TOŤ se můžete podivat na fotkê, kery nám poskêtlê Kristyna Slámova, Stanislav Polcr, Zuzana Valáškova a Jaroslav Nedbal.

0