V každé době lêdi remcaji, jaky só zly časê. Stény je to aji dneska. Gdêž se ale pak dostanete třeba do Ochoze a slêšitê válečné přiběh Františka Kruše a rodinê Falténkové, pak si mosite řict, že si vlastně nemáte na co stěžovat…

Só to věcê, kery se ôž né dobře poslóchaji, natož je prožêt na vlastni kužô. Ve společenskym domě v Ochozô se ve středô k večerô zešlê mistni a lêdi z Konicka, aji pótnici z Lošťêc, Moravičam a tam tech mist.

Ê dneska mrazi z přiběhu, kery provázelê II. světovó válkô. Do velkéch dějin je sice nigdá nigdo nezaznamenal, ale jak strašná ta válka bêla dokreslôjó o to vic, protože se tykaji mist, kery známê, gde žêjemê!

Řidici učitel František Kruš se narodil v Lešťêně ô Zábřeha. Jako sokolské odbojář bêl hneď v rokô 1939 zatčené gestapem. Podařêlo se mô ale ôtyct a přes siť lêdi, keři pomáhalê takovém, se dostal ve drôhé pulce března 1940 na statek do Ochoza k Falténkum. Ovšem ôž s falešnó (ale né falšovanó) identitó. Muhl se totiž ôž prokazovat originál dokladama, jako Josef Gronych, keré bêl ale ôž mrtvé, ale papirê leželê v archivô státnich drah. Ô Falténku pochopitelně vědělê, co je zač. Snažêlê se bêt ale obezřetni a pro jistotô aji svém děckám, kery bêlê v té době ôž odrostléši, řeklê, že přênde nové čeledin Josef…

Sice to chvilkô trvalo, ovšem aji v Ochozô řidiciho učitela z Moravičan gestapo vêčmôchalo a 14. ledna 1944 si pro něho přêšlê. Podařêlo se mô sice eště ôtyct, ale komando z Olmika ho vêstopovalo a přê potyčce zastřelêlo kósek od dědinê. Rodinô Falténkovô – rodiče Ludmilô a Josefa ê děti Ludmilô a Radomira, si pak gestapáci odvezlê takê. Ê gdêž aji děcka si vêtrpělê svy ve vězeni, koncentrákách a pracovnich táborech, zachránilo je to, že rodiči jim nigdá neřeklê, gdo vlastně čeledin Josef je. Samotni Ludmila a Josef Falténkovi ale bêlê za ôkréváni Františka Kruša měsic před koncem válkê – 4. dôbna 1945 v Praze na Pankrácô popraveni!

Historik Petr Pokorné z Mohelnice před zaplněnym sálem povêkládal jednak žêvotni přiběh Františka Krušovyho od mládi až do momentô, keré ho spojil s Konickem, přêbléžêl jeho dobô strávenó v Ochozô a nakonec se promital aji dokument s odbojářskó tématikó. Pro nekery to možná bêlo přêpomenôti teho, co možná gdêsê slêšelê vêkládat, pro dalši to bêlo neco novyho, o čem nemělê ani tôšeni. Ale jak smê psalê na začátô, bêlo to o to sêlňéši, že to bêl přiběh spojené s mistama, kery známê.

Na pár fotek se mužete podivat TOŤ.

0