Od šômperskéch polêcajtu – Nedá se řict, že z Prostijova do Šômperka je to jak do vedléši dědinê. Ale co! Občas malé vélet, na tem néni nic špatnyho. Jenomže gdêž se jede na hratvô, mělo bê se aji dbat dobryho mravô.

Bêt o deviti ráno ožralé, jak carské dustojnik, bôdi jistě otázkô, ešlê ÔŽ nebo EŠTĚ. Teda ešlê to stihl ôž dneska nebo je eště včeréši. To se néspiš chtělê optat aji šômperšti měšťáci, gdêž na autobusákô v Šômperkô zaregistrovalê zjevěn ožralyho flamendra, z keryho se nakonec vêklôbal štêrêadvacetileté mládenec z Prostijovska.

Švarné jinoch bêl vêzvané k prokázáni totožnosti, což se mô ale vubec nezamlóvalo. Misto teho začal strážcum zákona nadávat a vêhrožovat, že jim dá do držkê, nebo tak neco. A rozhodně s tym neminil přestat, aji gdêž to s nim zkóšelê po dobrym. Naopak se dostal do takovyho laufô, že najednó stópl z lavečkê a zkôsêl jednymô měšťákovy natahnót. Ten se ale pěsti hbitě vêhl a obratnym chvatem ho složêl k zemi. Tam ôž cvaklê klepeta. Přê zákrokô se strážnik drobně poranil a jisté šrám ôtrpěla aji jeho uniforma.

Je jasny, že tém to neskončêlo. Z véletô se zpátky na Hanó vrátil dotyčné s podezřenim z násêli proti uředni osobě, vêhrožováni s cilem pusobit na uředni osobô a vytržictvi. Dokôpê mô to muže hodit až štêrê leta v teplákách.

0