Od Adélê Palêškové z Vrchoslavic – Pochopitelně aji ve Vrchoslavicách maji pochopitelně prázdninê dva měsice. Néni to stižnosť na nejakó diskriminacô. Ale každy prázdninovy utery maji děcka nachêstané program a je jenom na nich, ešlê přêndó nebo nê.

Od Adélê Palêškové z Vrchoslavic nám přêšil přispěvek o vrchoslavickéch uterkách, kery vêmêslêlê pro děcka, dêž bê náhodó mělê tendencô se nôdit. Jak Adéla piše, bévalê tê prázdninê takovy nejaky jinači, nebêlo v televizê tolik reklam a tak nebêlo potřeba se ledasčeho obávat a přežêlê smê to sténě tak. Doba je ale jinači, to se nedá nic dělat. To ostatni ôž si přečtite, tak jak se to k nám dostalo.

Vrchoslavické úterky pro děti

K létu a prázdninám patří dovolená, stanování, tábory, pobyty u babičky nebo příbuzných. Těší se děti, ale i rodiče.  A mezi tím vším je doba, kdy jsou děti doma.

Dřív to bylo jednoduché. Ráno jsme do sebe hodili gumový rohlík, zapili ho kakaem, natáhli si trenýrky (my holky jsme si ke gatěčkám od jistého věku braly i tričko) a vypadlo se ven. Tam vždycky někdo byl. A když ne, do každého dvora se dalo jít zadem přes zahradu, nebo prostě zazvonit na zvonek.  Venku jsme stavěli bunkry, jezdilo se v prachu polních cest na kole, lezlo na stromy, hrálo se s míčem. Když odbíjelo poledne, vědělo se, že babičky už čekají s obědem. Po obědě starší děti čekalo pár povinností, které bylo potřeba udělat co nejrychleji a pak hurá k vodě! A tam být co nejdýl. S klekáním jsme si starosti nedělali. Dokud bylo světlo, lítali jsme po venku. Badminton pod pouličním osvětlením se dal hrát i do jedenácti hodin. Nikdo nás nestrašil nebezpečnými klíšťaty, vodou zamořenou sinicemi, agresivními slunečními paprsky. Nehrozil nám únos, šikana ani ohrožení mravní výchovy. Přestože nikdo z nás nedodržoval pitný režim, přilbu jsme znali jen z filmů a na kolo jsme nasedali zásadně bez této ochrany a opalovací krémy měly ochranný faktor nula, tak jsme to dětství přežili.

Dnes jsou prázdniny stejně dlouhé jako před 20ti, 30ti nebo i 50ti lety. Možností, kam jet, jak strávit čas, je ale mnohem víc. Přesto jsou chvíle, kdy naše ratolesti vypustí z úst větu, při které rodičům vstávají vlasy na hlavě: „Já se nudím!“. A právě proti této větě vytáhly do boje maminky z Vrchoslavic a vymyslely tzv. Prázdninové úterky.

Proč úterky? Na to pohotově odpověděla jedna z organizátorek Jaroslava Kvasničková: „Protože když se děti v neděli vrátí od babičky nebo z tábora, musí si v pondělí užít pohodlí domova a všech moderních vymožeností. Ale v úterý je už doma pálí paty. Zazvonit u sousedů se stydí, sami ven nepůjdou a rodiče v práci. Když ale v úterý odpoledne potká na obecní akci kamarády, už na další den sami domluví. Od středy pak vesele pobíhají po venku a doma zapomenou všechny mobily, tablety a počítačové hry,“ vysvětluje nadšeně organizačně schopná maminka, která s nápadem přišla.

Obec celou akci ochotně zastřešila, takže po dobu prázdnin se mohou děti z Vrchoslavic těšit každé úterý na nějakou akci. Už proběhla vodní bitva, navštívil se místní teletník, zahrály si šifrovanou hru a na archeology. Toto úterý je čeká pečení pizzy. No a v srpnu indiánské odpoledne, olympiáda, velké místostarostovo překvapení, stanování a poslední prázdninová jízda.

Můžou přijít místní děti, ti co jsou ve Vrchoslavicích na prázdninách, ale i děti přespolní. Důležité je, aby se všichni bavili a odpojili svoje mozková centra od vymožeností moderní doby. Vždyť prázdniny jsou tu od toho, aby se nejen sdílely, ale pořádně užily.

0