Od Naděždê Gardiánové – Naša redakca posêlêla o dalšiho dopisovatela, v tymto připadě teda dopisovatelkô. Jak se dál dočtete, pani Naděžda Gardiánova je rodačkó z Přemeslovic (gde sidli aji naša redakca), ale to se eště tenkrát za svobodna menovala Rênglova. Napsala nám napsala, že k Furtovnikô se dostala prostřednictvim článkô o nás v 5+2 a sténě jak nám ji záleži na zachováni hanáckyho nářeči v přêrozené podobě. K temô bê takê chtěla přêspět svym psanim, v tymto připadě vzpominánim na Přemkê před vic jak pulstoletim.

Ôž sô hodně dlôho z Přemeslovic pryč, ale z hlavê mně nendó. Fčêl, co sô ôž pár let v duchodě, tak si mužô častéš přeméšlet o tym, jak to kdêsê bévalo. Bévala to pěkná dědina a žêlo se nám tam dobře. Mělê smê tam všecko, co bêlo potřeba. Naši mělê domek na dolnim koncô, tak sem to měla pár kroku do obecné školê a pak ê do měščankê. To bêla pohoda ráno muct stávat pár minôt před tym, než zazvonil ve školê zvonek. Mělê sme to kósek ê do obchodô. Prodávalo se tam mêslim fšecko od biču aš po lokomotivê. Ale hlavně smê tam nakôpovalê jidlo.

Mám takê jednô bolestnó spominkô na nákôp v tym obchodě. Dostalê kvašákê, v takovym dřevěnym škopičkô bêlê, vonělê, až se slênê zbihalê. Vêprosêla sem si od maminkê nejakó korônô a letěla sem si pro jeden ten kvašák. Bêlo to z obchodô z kopečka a jak sem tak valêla s tym oharkem dom, tak sem o cosê zakopla a natahla sem se jak dlóhá, tak šêroká na zem. Z kolena mně valêla kriv, škvárê plná ta odřenina a tak sem doběhla dom. Mama, jak to ôviděla, tak mě vrazela fackô hneď mezê dveřma , že co letim, jak splašená, ešlê sem nemuhla jit pomalô. No ale pak mně to vêčêstila kysličnikem, ani sem nemukla, ê dêš to ščipalo jak ďas.

Nô ale to sem trochô odbočêla. Vrátim se k té dědině, a jak bê se dnes řeklo, k infrastruktuře.

Mělê smê to takê kósek do kostela a tata v nedělô odpoledne na tarokê do hospodê. A abêch nezapomněla na kulturô! Na vrchnim koncô bêlo kino, za dvě kačkê bêla stupenka pro děcka, kolêk platilê dospěli, tak to si ôž nepamatôjô. A hlavni kulturni svatostánek bêla sokolovňa vedli měščankê. Tam se chodilo cvičêt, protože Sokol bêl hodně aktyvni. A hrálê se tam ochotnicky divadla, všelêjaky besidkê tam bévalê, véstavkê a kdovi, co ešče. Nebêlê diskotékê, ale tancovalo se tam v nedělô odpoledne na čajich. Sjižďelê se tam mladi z dalekyho okoli. Odpoledni nedělni čaje a v zimě plesê bêlê vêhlášeny spóstô kilometru daleko.

Ale o tym zas negdê jindá.

0