Od olomóckéch měšťáku – Ja, ja. Néni to tak, abêhmê očekávalê, že ukolem děti je nám dělat radosť. Spiš je na nás, abêhmê se smiřêlê, že si žêvot zařidilê podlevá svyho a moc jim do teho nekecalê.

Problém ovšem často nemévaji děcka, ale jejich předci. Teda rodiči a prarodiči. A negdê de kvulêvá potomstvô skôtečně z klôstyho do tenkyho aji mezê něma vzájemně. Takové připad zaznamenalê aji olomóčti měšťáci.

V sobotô odpoledňa, bêlo pré tak pul štvrté, vêjiždělê na oznámeni o napadeni v bytě na ôlêcê Stiborové. To je tam na sidlišťô v Neředině. Oznamovatle bêl v tymto připadkô sedmdesátileté pán, keryho měla fyzickê napadnót jeho dvaapadesátiletá drôžka.

A co bêlo duvodem incidentô? Jak smê ôž v uvodô naznačovalê. Nejak se nedokázalê domlovit na společnym názorô a postojô vuči svém potomkum a vnóčatum. Gdo vic zlobil a co se vlastně stalo jabkem svárô, to mlôvči měšťáku Petr Čunderle nepiše. Akorát naznačoje, že bê to muhlo mět fšecko dohrô mezê paragrafama o občanskym sóžêti. Tê děcka bê ale zaslóžêlê…

0