Z Hranic, tech na Moravě až po Vsetin – Vzhledem k temô, že Furtovnik nemuže stihat všecko, jak bê chtěl, tak smê rádi, že nám, a tym pádem aji vám, Martin Skopalu z Lóčan poslal reportáž z oslav véroči tratě z Hranic do Vsetina. K temô samozřémě dodal aji fotkê. Tymto mô děkôjem a pokochéte se sténě, jak mê!

Je têmô ôž 130 let, co bêla postavená železnični trať z Hranic do Vsetina. Toť ta dráha, puvodně postavená jako obêčéná lokálka, měla hospodářskê pomuct mistnimô chôdymô krajô. Za prvni republikê, kdêž vzrostla potřeba dopravê na Slovensko, bêlo rozhodly, že se trať přestavi na rychlikovó a zároveň se prodlóži do Bylnice a do slovenskyho Puchova. Za válkê toť pusobilê ruzny odbojovy a partyzánsky skupinê, který se ruzně snažilê narôšôvat okupantum dopravô. Po válce se rozbitó trať (od ustupujicich Němcu) podařêlo obnovit. Trať bêla v rokô 1960 elektrizovaná. Dnes po této trati jezdijó kromě osobáku aji rychlikê na Slovensko, třeba do Žilinê.

Ô přiležitosti toť teho vyroči se rozhodlê Česky Dráhê vêpravit v sobotô 12. 4. 2014 nekolêk zvláštnich vlaku taženéch parni lokomotivó. Tentokrát to bêl brněnské rychlikové stroj 475.101, kterymô se řiká Pětasedma nebo Šlechtična. Bêla verobená v rokô 1947 v Plzeňské Škodovce. Vlak vêjižděl z Olomóca v 7.20 ráno, parni lokomotiva měla za sebó 14 vagónu, tzv. rêbáku, plnéch lêdi a na koncô pomáhala eletrická Bobina 140.085. Bêl doprovázené pruvodčima v historickéch uniformách. V Hranicách do vlakô nastópile dalši davê cestujicich, kteři si chtělê přêpomnět toť to vyroči a vlak bêl tak zaplněné do posledniho mistečka. Mezê Hranicama a Vsetinem vlak zastavoval na všeckéch zastávkách. Kolem tratě sledovala a mávala vlakô spósta lêdi, bêlo tam aji hromada fotografu.

Ve Vsetině ôž na to nádherô čekalê davê lêdi. Bêl tam takê doprovodné program, třeba véstava historickéch aji sóčasnéch železničnich vozêdel. Némenši děcka vozêl funkčni model parni lokomotivê řadê 310.0 v měřitkô 1:8. Bêlo tam ê modleovy kolejiště. Eště po Vsetině jezdil staré autobus, ertéóčko a po Vsetinskym nádraži a vlečce do mistniho dřevařskyhô závodô vozêla většinó děcka dalši parni mašina – Valašskomezeřičské Matěj 433.002 z roko 1948 spolô s jednym vagónem a maló naftovó mašinó řadê 702. Náštěvnici tadê té akce si takê muhlê kópit ruzny pohledê, hrnkê nebo knižkê s drážni tématikó. Přijezdem pětasedmê do Vsetina pro ňô ale práca neskončêla. Najela na drôhé konec sópravê a valêla znovô do Hranic. Po přijezdô zpátkê do Vsetina měla nejakó to hodinkô čas a tak se zařadila mezê vozêdla véstavê. Mezêtim si jô se zájmem prohliželê a fotilê zvědavi nejenom tatinci se sênkama. Neunavně k ni takê jezdil hasičské trambus, abê naplnil jeji dvaatřêceti kubikové tendr vodó.

Posledni vlak ze Vsetina do Valašskyho Meziřiči bêl vedené dvóma mašinama – na začátkô bêl Matěj a na koncô Pětasedma. To proto, abê nemôsele zbêtečně posônovat ve Valmezô, odkáď jela Pětasedma se svóma vagónama přes Hulin a Kojetin dom do Brna. Bêla to jistě zajimavá akca, zájem veřejnosti o dráhô na Valašskô je jistě velêké, jak ôkázal počet cestujicich a navštěvniku akce. Aji počasi vêšlo. Vidět živó parni lokomotivô néni běžná věc. Třeba takové rozjezd velké parni lokomotivê s vagónama je nádherny divadlo. Za pomalyho bócháni kompresorô se ozve hvizd pišťalkê vlakvedóciho, na to odpovi velká pišťala na mašině. Následuje krátky sêčeni servomotorô rozvodô (to strojvedóci nastavôje směr jizdê), potom klapnuti šópátek a dalši sêčeni, to jak de pára do válcu a protože só studeny, tak kondenzôje, stává se z ni voda, kteró je potřeba dostat pryč, tak só otevřeny odvodňovaci ventilê . Mašina je celá zahalená páró a začiná se pomalô, rozvážně, jak se na královnô železnice – parni lokomotivô slôši a patři, rozjiždět. Za chvilô strojvudce zavře odvodňovaci ventilê a mašina začne krásně štěkat. Najednó se ten štěkot na chvilô zrychli – na mokréch kolejich to klóže. Kdêž je, třeba večir, dobré tlak a ticho, tak ta práca parniho stroja de slêšet eště hodně daleko. Toť temô koncertô se nic nevêrovná.

0