Z Prostijova od Zelenyho stromô – Naposledê gdêsê před sto letama se v bévalé Starorežné žehnalo dôbovy sôdê s dozrávajici Staró mêslêveckó. Po té době letos poprvni tôto tradicô obnovila stávajici firma Granette&Starorežná Destilleries a věřimê, že to Mêslêvcovi jenom prospěje.

Stará mêslêvecká je oficiálně známá od rokô 1847, ale je to až od dobê bratři Eckelmannovi ziskalê recept na vyrobô dnešni Staré mêslêvecké od pantátê, co si potřebny bylênkê pěstoval doma na své zehrádce bez teho, abê mô to polêcajti konfiskovalê. Takže prvni štamrla Mêslêvca se koštovala rozhodně eště mnohem dřiv. Podminkó pantátê mêslêvca, abê svojô recepturô prozradil, bêlo, že chce bêt na furt na obrázkô každé etiketê nalepené na flašce. A tož tak to mosi bêt až dofčêlkô.

Žehnáni dôbovém bečkám na zráni Mêslêvca se dělalo hneď od prvniho momentô. Po stoleté pauzê, gdê se na tôto tradicô z ruznéch duvodu nejak pozapomnělo, se dneska dopoledňa dočkalê dôbovy nádobê slavnostniho obřadô znova. Ôjal se teho prostijovské pan farář od Petra a Pavla Wlado Mach.

Přê té přiležêtosti obchodni ředitel Vladimir Vavřêch prozradil, že jedna malinká bečêčka přimo tam ocáď jako dar povali do Vatikánô k papežovi Františkovi. Vykonné ředitel Michal Šoman zase řikal, že pro dozráni dobryho Mêslevca mosi bêt likér v sôdech tak třê měsice, prémiovymo pré to trvá dokonce až třê leta, než je tak akorát. Pan farář Wlado Mach se nám svěřêl, že sice eště nigdá nic takovyho nežehnal, ale podle všeobecnyho obřadô žehnáni pracovnich mist a prostředku řimskokatoliku to ôdělal aji pro tento připad.

Misto žehnáni bêlo zároveň takê mistem ‚splátek‘ Boži daně. Totiž z provoněnyho sklepa de odpařované alkohol přimô Pánô Bohô do oken. Ten, gdo tam aspoň chvilkô bêl, tak vi, o čem je řeč. Ani štamprlô si nemosel dat a možná bê nadéchal.

0