Ze Zlonic – S Tomášem Čechovym z Železničniho muzea ve Zlonicách smê se nigdá eště osobně nepotkalê, ale ê dêž je to k nim od nás přes pul republikê, dalo nás dohromadê negdê před rokem pátráni po staré mašince z côkrovarô v Čelechovicách. On jô má totiž doma!

 Ale o tem smê ôž psalê. Jenom nám Tomáš Čechu prozradil, gde se ô nich na dvoře vzala. Mašinka, jak doslóžêla v côkrováře, cestovala do Veseli nad Moravó. Tam jô postavilê na sokl k lokomotivnimô depô. Pak oficiálni muzeum ČD v Lôžné ô Rakovnika stahovala pomnikovy mašinê, ale dêž zjistilê, že ve Zlonicách maji jinó mašinô, kerá bê se jim hodila do krámô a naopak tam sbiraji spiš zase vlečkovy stroje, ôdělalê handl. Jak nám ale jeji sóčasné správce řekl, dat jô do kupê tak, abê bêla uplně provozôschopná, je spiš nereálny, protože bê to stálo majlant a naopak že zájem o jeji vêôžêti přê nejakéch parádách bê se to moc nerentoval. Je teda zakonzervovaná, abê zôb časô dál nehlodal, po kolejich se ale asi ôž sama nerozjede.

Ale duvodu, proč se tam zastavit, pokuď se bôdete tam nejak poflakovat kolem, je rozhodně vic. V samotnéch Zlonicách je sice aji dopravdicky nádraži, je to odbočka trati 110 na trať 095, vláčkê króžijó aji Tomášovi Čechovymô po dvoře. Aktuálně má štreka s rozchodem 600 milimetru asi 100 metru koleji, je v plánô ale jeji prodlóženi do parkô za barákem, gde bê muhlê mět posezeni mamê s děckama a optickê bê muzeálni dráha tadê zausťovala do doopravidcké trati, kerá vede kolem plota…

To ale néni rozhodně eště fšecko. Zlonicky muzeum má aji svojô stacionárni partijô. Pré je to řizeny tak, abê to lêďum nabidlo pohled, keré normálni cestujici nevidi, teda nevidi to, co je potřeba, respektive bêlo potřeba, abê vlak, do keryho sednó, muhl jet. Sdělovaci a zabezpečovaci zařizeni, kery tadê je, se sice poôžévalo eště relativně nedávno, než nastópilê počitače, ale jeho vrchol přêšil negdê v 50. letech minôlyho stoleti. Tó éró je to tak nejak aji sběratelskê ohraničeny, ê dêž só nekery kóskê troškô odjinuď, ale vyjimkê a pravdila platijó aji tadê.

Jak se měnijó známkê nebo nejaky jiny sběratelsky artiklê, sténě to fungôje aji v tymto oborô. Pré deset let prolizalê zgarbišťa a šroťákê, hledalê zbêtkê vlečkovéch mašin a pak se to handlovalo podle teho, gdo měl čeho doma věči kôs nebo co kemô zrovna scházelo. Jak dêž se hraje kvarteto… Do dvóch let bê ale mělo bêt pohromadě fšecko, co bê chtělê ve Zlonicách mět a co se tam vleze. Pak ôž to jenom ladit a šperkovat. Takže se tam zajet hodit dá aji vickrát.

Ostatni podrobnosti se mužete dočist v brožuře v galerii, je tam aji kopec fotek, abêstě vědělê co a jak. Otevřeny maji o vikendech a svátkách, přes letni prázdninê pak denně krom pondělku. Pokaždy od 9 do 15 hodin. Tož jak se bôdete poflakovat negde kolem Slanyho nebo Kladna, mrknite tam. Je to asi 900 metru od nádraži ve Zlonicách, samotny muzeum je v části Lisovice a leze se tam rovnó od autobusové zastávkê. Fčêl ôž vite fšecko.

A protože Zlonice só od nás opravdô hodně daleko, mužó se tam najit aji takovi, co bê po našem nerozômnělê. Dávámê to teda aji přes translátor!

Na turistickou sezónu se chystají i ve Zlonicích

Zlonice – Být výpravčím nebo strojvedoucím patří mezi tajné klukovské sny hned po popelaření nebo kosmonautech. Nejen pro ty, pro něž zůstaly tyto profese jen tajným přáním, se do své další sezóny otevře 25. dubna Železniční muzeum ve Zlonicích.

Sám ‚přednosta‘ muzea Tomáš Čech říká, že je spíš ‚dopravák‘ než ‚mašinkář’, ale Železniční muzeum samozřejmě zahrnuje všechno, co je s železniční dopravou spojené. „Smyslem celého je nabídnout železnici z jiného úhlu pohledu, prostě tu železnici, kterou běžný člověk nikdy nevidí,“ říká.

Po venkovním areálu se ale neprohání klasické vlakové soupravy, „V oblasti vozidel jde o vlečky a malodráhu s doplňky  - posuvna, svážnice, točny. A aby bylo celé to zapadající do zdejšího prostředí, jde vcelku o dopravu zaměřenou na cukrovary, cihelny, lomy a podobně,“ pokračuje. Ovšemže ať už jsou vláčky menší nebo větší, sdělovací a zabezpečovací zařízení k zajištění provozu je nezbytné u všech. To tvoří samostatná expozice. „To je ta druhá část, kdy tedy spíš v duchu skanzenu chceme nabídnout prostory připomínající dřívější železnici a zabezpečení jejího provozu. Takže máme jakousi čekárnu, pokladnu s telefonní ústřednou…“ dodává.

I když samozřejmě vývoj muzea se tak trochu řídil i dostupností jednotlivých exponátů, koncepce zaměřená na ‚neveřejné dráhy‘ byla už od prvopočátku. „Osobně jsem začínal se zabezpečovacím zařízením (1997), až později (1998) jsme začali shromažďovat ty cukrovarské lokomotivy a postupně je měnit, aby z nich byla sbírka,“ vysvětluje Tomáš Čech. I když tu a tam něco ze zavedeného konceptu vybočí, primárně je k vidění technický pokrok 1. republiky s doplněnými exponáty do poloviny 50. let minulého století. „Ty  reprezentují konec jedné z etap společenského a technického rozvoje,“ poznamenává.

„Rozhodně nejsem muzejník. Jsem dopravák s citem pro to, co vykonali pro dopravu předci. No a považuju to za vhodné nabízet veřejnosti, ačkoli by bylo levnější jen sbírat a neukazovat,“ stručně shrnuje svoje ‚poslání‘ Tomáš Čech. Do Zlonic se dá dojet vlakem po trati trati 110, odkud je odbočka na trať 095. Muzeum je asi 900 metrů od nádraží v části Lisovice, autobusová zastávka je přímo před ním. Sezóna v Muzeu začíná v sobotu 25. dubna. Otevřeno je každý víkend a svátek, během letních prázdnin pak denně kromě pondělků. Vždy od 9 do 15 hodin.

0