Od nás a od PRYORu – Opakovaně smê ôž nachêtalê hanáckó kapelô PRYOR, že kromě řádnyho bigboša maji aji jinši zájmê. A mosimê přêznat, že je znovô v tem rádi podpořimê.

Ja, ja. Začátkem červenca dalši ročnik RoskaFestô, fčêlka zas benefica pro Honzô Krajzingera. Kapelê PRYOR si opravdô hodně vážimê za to, že se divá aji kolem sebe. To zas neômi každé. A tož gdêž nás oslovilê s žádosťó o podporô befičniho minifestô, keré má pomuct Honzikovi Krajzingerovi a jeho mamince, bêlo to pro nás za jasnačkô.

Fšecko se to rychtôje na nedělô 9. záři pod Černó věž v Drahanovicách. Nemosite bêt zrovinkatě rockeři, abêste pulstem za lôpen podpořêlê dobró věc. Mê se tam takê chêstámê, a tož se třeba s nekeréma z vás v Drahanovicách potkámê.

Fčêl ale ôž dávámê slovo samotném PRYORum a přiběhô Honzika Krajzingerovyho, o keryho de v prvni řadě.

Ahoj přátelé,tento příběh nás tak zaujal, že jsme se rozhodli ve spolupráci s SDH Drahanovice, obcí Drahanovice, se spřátelenými kapelami a místními motorkáři udělat akci, která by alespoň trochu pomohla Honzíkovi a jeho mamince v jejich životě. Takže si pište do svých notýsků……. Neděle 9. 9. 2018 Drahanovice, areál U Černé věže, odpolední čaje od 15.00 do 21.00 hodin….. Vstup – lidových 50Kč. Další informace ohledně vystupujících kapel papáníčka s pitíčkem upřesníme ZDE během týdne ………..Děkujeme mockrát za sdílení…….Váš PRYOR.

Dobrý den,
jmenuji se Honza Krajzinger, mám 23 let a mám dětskou mozkovou obrnu s kvadruspastickým postižením všech končetin. Narodil jsem se o 2 měsíce dříve, avšak vypadalo to slibně, protože jsem měl 2200g, 46cm a dýchal jsem hned po porodu sám. I prvorozenecké testy dopadly výborně, údajně na 100%. V porodnici byli s mým zdravotním stavem natolik spokojeni, že mě dali jen do teplého inkubátoru bez napojení na kyslík, asi v domnění, že už si to udýchám sám.
Já to však zvládl jen hodinu a půl. Pak už to mé nevyzrálé plíce dále neutáhly a já se začal dusit. Trvalo to pravděpodobně dosti dlouho, než si toho někdo všiml, protože v důsledku tohoto přidušení mám obrovské odumření až do druhé korové vrstvy na mozku, což bylo diagnostikováno až v mém šestém měsíci života, kdy jsem dostal svůj první epileptický záchvat a vyšlo na CT vyšetření teprve najevo to, co se po porodu stalo. Vše se však ututlalo a zametlo pod koberec. Následky nikdo nenesl. Celý život si je ale ponesu já a také moje máma, která se o mě 23let stará. Bylo a je to pro ni celý živoz těžké, protože v důsledku svého postižení nezvládám sebemenší sebeobslužné činnosti. Musím být tedy krmen, oblékán, apod. Ve třech letech jsem se ještě udržel na zemi v sedu na kolenou. Mám však poškozené i centrum mozečku (centra pro motoriku), a proto čím více jsem rostl, tím větší jsem měl problémy udržet balanc. Nelezu ani po čtyřech, ani neusedím bez opory.
O to více však potřebuji polohovat, cvičit a rehabilitovat, abych neměl otlaky. Cvičení, koupání, zvládání toalety a vlastně veškeré činnosti jsou se mnou stále hůře zvladatelné, protože rostu a jsem stále těžší. Moje máma zatím stále bojuje a snaží se to se mnou všechno zvládnout. Já navštěvuji speciální školu, kde jedenkrát za 14 dní mohu být 5 dní na internátě. Více ne, protože je to prý se mnou těžší, než si představovali. Na tuto dobu jsme si museli domluvit placenou službu z Pomadolu (jezdí tam za mnou každé ráno paní, která mě umyje a obleče). Každý víkend a každý lichý týden jsem zase po škole s mámou, která však pracuje mnohdy až do večera. V pondělí a ve čtvrtek mám pár hodin placených asistencí se studenty. V pondělí mě vezou do dramatického kroužku a potom z kroužku domů a ve čtvrtek jezdím jen tak do města na procházku. Většinu zbývajícího času se však doma už dost nudím. Mám velkou i zrakovou vadu a sám se nejsem schopen zabavit. Přál bych si mít možnost být více hodin s asistenty někde venku, v kině, v knihovně nebo kavárně, a netrávit tolik času s mámou. Doteď mi věnovala svůj veškerý volný čas, ale já už bych se chtěl od ní více osamostatnit a trávit čas se svými vrstevníky. Na každou akci, kterou chci však navštívit, potřebuji asistenta.
Toho však potřebuji zaplatit. Nic se mnou není snadné, v zimě je velký problém se  i dostat mě do bundy :-).
Na více asistencí mi však bohužel chybí finance. Máma, aby se mnou všechno zvládla, se musela přizpůsobit i zaměstnáním ,a tak pracuje doma, aby pro mně mohla být k dispozici, kdykoli je třeba. Má jít na operaci krčního obratle, ale stále to odsouvá, protože se bojí, co bude se mnou v době její rekonvalescence. S tátou jsou rozvedeni-ten žije mimo republiku, a babičku už mám jen jednu. Ta má však 83 let. Když je potřeba, přijede za mnou a je schopna se o mne s pomocí mého mladšího bratra kratší dobu postarat. I tak už je to pro ni ale velmi náročné.
Při telefonování i psaní těchto řádků, na táboře, a vůbec při jakékoli činnosti, potřebuji dopomoc druhé osoby. Je mi to dost nepříjemné, ale rozhodl jsem se díky této situaci oslovit ty z Vás, kteří máte přeci jen více štěstí v životě a nebude Vám chybět třeba pravidelná drobná koruna, která by mi pomohla zaplnit nějakou tu hodinu mé nudy v týdnu.
Za případné příspěvky ze srdce děkuji!
Přeji Vám všem hodně štěstí, lásky a pevného zdraví!
Honza Krajzinger

PS: Číslo mého bankovního účtu,zřízeného pro tento účel u Fia banky je: 2900306397/2010

0