Z Lôké – Proč je řeč o sósedech? Tê si člověk zrovna dvakrát vêbirat nemuže. Ale só aji sósedi, o keréch teho moc nevite a na dědině je nepotkáte, jak je rok dlóhé. A přê tem só kósek od vás.

V této sóvislosti mužem mlovit aji o sikovi japonskym. Vikendová véstava trofeji v Lôké přêpomněla, že aji na Bózovskô žêje velké populaca techto jeleňu. Ta se toť opakovala po 3 letech.

Přes 120 trofeji přêbléžêla têto obyvatele hlavně lêstnatéch a smišenéch lesu. Jak jeho drôhovy méno ‚japonský‘ naznačôje, néni sika puvodnim Evropanem. Ê gdêž v porovnáni s jeleněm evropskym, keré muže vážêt až 250 kilu, je šedesátikilové sika ‚mimino’, aji tak jakésê přibuzenské vztah tadê je!

Na našem uzemi se začalê sikê chovat na přelomô 19. a 20. stoleti. Spolô ze sikó Dybowskyho se ten japonské objevil nédřiv v oborách na Plzeňskô. Puvodně šlo o jenom maly skupinkê v oplocenym prostorô.

Konkrétně na Bózovskô, sténak, jak třeba na zmiňovanym Plzeňskô, se sikê dostalê do volné přirodê přes poničeny oploceni během 2. světové válkê. Jedna taková obora bêla aji v Žádlovicách ô Lošťêc, odkáď vzalê jeleni roha a začalê se volně rozšêřovat po celym Bózovskô. Po rokô 1980 toť bêla kvulê temô vêhlášená oblasť chovô sikê japonskyho, keré začal bêt řizené a zlepšêl se tak aji zdravotni stav zviřat, jejich kvalita a počtê.

A právě z Bózovska pocházelê trofeje, kery bêlê vêstaveny přes vikend v Lôké. Pár fotek se k nám dostalo z archivô véstavê.

0